Cizinci - většinou jde o Afghánce, Syřany a Iráčany - se dožadovali propuštění, chtěli pokračovat dál do Německa. Usilovali také o vrácení mobilních telefonů a hotovosti.
Zadržení v prostoru pro vycházky vytrhli dvě branky, ale nepodařilo se jim poškodit oplocení areálu a nikdo neuprchl. Policie proti cizincům zakročila, neboť neuposlechli výzvy, aby se vrátili na ubytovny, a začali demolovat zařízení. Ministr vnitra dokonce uvedl, že kvůli zvýšené ochraně areálu vedení policie stáhne do Bělé jednotky hned z několika krajů.
Reakce ministerstva vnitra byla posílit policejní ochranu, zástupci neziskového sektoru a právních expertů však podmínky v detenčním zařízení silně kritizují.
Vězení nebo přijímací středisko?
Podle tiskového prohlášení právních expertů na migraci však mediální obraz, silně odrážející názory ministerstva a policie a naopak ignorující hlasy zadržených cizinců, nepodává o skutečné situaci vyvážené svědectví.
Česká Asociace pro právní otázky imigrace (ASIM) objasnila ve svém stanovisku, že je přesvědčena, že zařízení v Belé připomíná vězení:
Cizinci, kteří v ČR žádají o mezinárodní ochranu, mají být umisťováni v přijímacím středisku, případně následně ve středisku pobytovém. Naopak tzv. zařízení pro zajištění cizinců v Bělé, jinak též zvané detence, je určeno především cizincům, které chce Česká republika vyhostit poté, co pobývali nelegálně na jejím území. Tomuto účelu je zařízení také přizpůsobeno. Zjednodušeně řečeno se jedná o zařízení vězeňského typu: osoby tam umístěné jsou týdny a měsíce zbavené svobody, zamykané přes noc na ubikacích, standardně jsou jim odebírány telefony a veškerá hotovost a mají omezený počet návštěv a dopisů na týden. Režim v zařízení pro zajištění cizinců v Bělé vytvořený pro cizince určené k vyhoštění z České republiky je tak zcela nevhodný pro osoby usilující o poskytnutí azylu, velmi často rodiny s dětmi a lidé pocházející ze zemí, jako je Sýrie a Afganistán, kde jim jde skutečně o život. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová bylo navíc ještě donedávna kapacitně omezeno na cca 270 osob a v současné době jsou tam zajištěni lidé výrazně nad tento počet.
Konstruktivní přístup
ASIM také poukázala na to, že žadatelé o azyl jsou často vystaveni zoufalé a nejisté situaci při odchodu ze zařízení, z velké části proto, že jejich majetek a peníze jim byly zabaveny imigračními úřady:
České orgány se azylovou situací takto zajištěných cizinců vůbec nezabývají a pouze čekají, až si je hraniční státy jako Maďarsko, případně Itálie vezmou zpět. Tyto státy však nejsou schopny všechny žadatele o azyl přijímat, a ti jsou tak bez jakékoliv praktického významu omezeni na osobní svobodě v Bělé a velmi často po uplynutí maximálně dovolené doby zajištění (tj. po několika měsících) propuštěni ze zařízení ven. Zde se pak ocitají zcela bez prostředků, neboť veškerá finanční hotovost, kterou disponovali, je jim orgány České republiky zabavena. Tím se dostávají do velmi zranitelné situace a celé kolo neoprávněného pobytu na území EU začíná znovu bez toho, aby tito lidé měli jakoukoliv naději, že by jejich žádost o azyl byla řádným způsobem projednána.
Namísto represivního přístupu a slovech o nutnosti dodržování zákonů a uzavírání hranic volají autoři tiskového prohlášení a neziskový sektor po konstruktivním postupu ministerstva vnitra a větší objektivitě médií.
Podle ASIM by převzetí žádostí o azyl, jejich vyřízení, a v případě kladně vyřízených žádostí i maximální úsilí o integraci žadatelů do české společnosti významně přispěli k řešení aktuální situace a z širšího pohledu pak i k řešení situace v zemích, odkud žadatelé přicházejí.