Tech & Rights

Výklad "ozbrojeného konfliktu" v právu EU

Belgické úřady odmítly udělit panu A. Diakite, občanovi Guinei, status uprchlíka. Kromě toho nebyla cizinci poskytnuta podpůrná ochrana poskytována osobám bez statusu uprchlíka, kteří by byli v případě návratu do své domovské země vystaveni závažné újmě.

by Polish Helsinki Foundation for Human Rights

Úřady tvrdily, že v Guinei žádný ozbrojený konflikt není. Pan Diakite nicméně, zdůraznil, že tam byl součástí anti-vládního hnutí a tvrdil, že jeho návrat do krajiny by měl za následek represe a násilí vůči jeho osobě.

Stěžovatel tvrdil, že Belgické úřady zabývající se jeho případem, nesprávně použili definici "ozbrojeného konfliktu" odvozenou z mezinárodního humanitárního práva. Stěžovatel se domníval, že vzhledem ke Směrnici EU, by tento pojem měl mít nezávislý charakter a měl by být definován nezávisle. Evropský soudní dvůr s ním souhlasil. Podle názoru ESD, záměrem zákonodárců Unie bylo poskytnout podpůrnou ochranu nejenom v případech mezinárodních nebo ne-mezinárodních ozbrojených konfliktů, jak jsou definovány v humanitárním právu, ale také v případech interních ozbrojených konfliktů, za předpokladu, že tyto konflikty lze charakterizovat jako takzvané "svévolné násilí". Podle názoru ESD, humanitární právo a systém podpůrné ochrany zaručený Směrnicí sledují různé cíle a přinášejí zjevně odlišné mechanismy ochrany. Zatímco cílem humanitárního práva je především zajistit ochranu civilistů v oblastech konfliktu tím, že sníží negativní dopady války, evropské právo se soustředí na udělení mezinárodní ochrany civilistům mimo dané zóny konfliktu. Pojem ozbrojeného konfliktu v mezinárodním humanitárním právu je také úzce spojen s trestními sankcemi. Takovéto spojení se v případě Směrnice EU nevyskytuje. Vzhledem k odlišné povaze Směrnice EU o mezinárodní ochraně a mezinárodního humanitárního práva, pojem "ozbrojený konflikt" v právu EU by měl být chápán v souladu s jeho obvyklým významem v běžném jazyce. Za "ozbrojeným konflikt" tedy považujeme situace, kdy existují střety mezi bezpečnostními silami státu a jedné nebo více ozbrojených skupin, nebo situace, kdy se vyskytují střety mezi dvěma nebo více ozbrojenými skupinami. Podpůrná ochrana by měla být poskytována, pokud střety představují vážné a individuální ohrožení života nebo fyzické integrity žadatele.

Čím více je žadatel schopen prokázat, že je specificky dotčen, tím nižší míra svévolného násilí bude požadována, aby měl nárok na podpůrnou ochranu.

(Případ: C‑285/12, Aboubacar Diakité proti Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides)