Steenrock Festival je každoroční hudební festival, který se koná v před belgickým cizineckým zadržovacím centrem Caricole. Požaduje, aby byla věznice uzavřena, zastavení deportací, přezkoumání azylové a migrační politiky a jejich posun směrem k zajištění svobody pohybu pro všechny, a odouzení policejního násilí.

Při příležitosti této události navštívila centrum belgické a evropské parlamentní delegace, doprovázená mimo jiné belgickou Ligou lidských práv (LDH). Většina účastníků nikdy předtím centrum nenavštívila, předseda LDH, Alexis Deswaef tedy hrál i úlohu průvodce.

"Nepřípustní"

Návštěva Caricole, centra otevřeného na jaře roku 2012, nahrazujícího INAD centrum na letišti v Bruselu a zadržovací přijímací středisko 127bis, trvala zhruba hodinu a půl, a začala brífingem v zasedací místnosti s ředitelem střediska, v doprovodu šéfa místní bezpečnosti.

Centrum má kapacitu 90 osob, ale jen zřídka je obsazeno přes dvě třetiny kapacity. Je určena k ubytování osob, které Belgie považuje za "nepřípustné", obvykle proto, že jejich doklady nejsou v pořádku, nebo jim chybí důkaz, že vlastní dostatek finančních prostředků.

Tito lidé jsou zde obvykle před odletem ze země drženi na zhruba tři dny. Tam jsou také žadatelé o azyl, kteří podali žádost o azyl na letišti, nebo z centra Caricole, kteří jsou zde zadržováni déle.

Jejich zadržování trvá dva až tři měsíce, zatímco čekají na výsledek řízení. Je-li jejich žádosti vyhověno, obdrží podporu Fedasil; v opačném případě jsou vyhoštěni.

Další kategorii tvoří osoby klasifikovaní jako "nelegální." Jsou zadrženy a čeká je případné vyhoštění. Jejich vězení může trvat několik měsíců; jedna těhotná žena byla zadržena za téměř šest měsíců. Poslední kategorii lidí, držených v Caricole jsou zadržovaní Ministerstvem vnitra (většinou jde o osoby převážené z vězení).

Klidná atmosféra

Bylo nám sděleno že tato smíšená populace nepředstavuje žádné problémy soužití, a atmosféra během návštěvy byla poměrně klidná.

Současná populace je složena převážně z Albánců, Iráčanů a Syřanů.

Na otázku, zda se tam nacházejí nezletilé osoby, ředitel nám sdělil, že se to může stát, ale jen na pár hodin, zatímco se ověřuje jejich věk.

Na naše otázky ohledně přístupu zadržovaných k informacím o jejich právech (co se týká právního zastoupení, nároky a řízení proti nim, atd.), jsme byli informováni, že dokumenty (k dispozici ve 30 jazycích) jsou předány zadrženým během příchodu. Informace o návštěvách nevládních organizací a Komise pro stížnosti jsou zobrazeny ve společných prostorách. Neměli jsme dostatek času si je prohlédnout.

Zelená pole a vysoké ploty

Prohlídka pokračuje podél bílých koridorů. Všechno zde bylo bílé, zaoblená okna s výhledem na zelená pole. Všechno bylo čisté. Člověk by si mohl představit, že se nechází v nemocnici.

Ačkoli většina zadržených osoby nezná nizozemský jazyk, zaznamenali jsme, že cedule v Caricole jsou pouze v tomto jazyce. Připojení k internetu zde existuje, ale je přístupné pouze na několik hodin. Centrum postrádá dostatek zaměstnanců.

Venkovní nádvoří (asi tři metry čtvereční) a sportovní hřiště, obklopené vysokými ploty- zde také jsou, ale neviděli jsme je nikoho využívatí. To samé platí pro knihovnu, a jen několik zadržovaných se nacházelo v televizní místnosti.

Navštívili jsme také "přijímací" pokoje (pro čtyři zadržené osoby), které byly velmi čisté, a izolaci, o které nám bylo řečeno, jsou "jen pro nemocné" (například, když je zde riziko nákazu Ebolou).

Skulina nám umožnila se dovnitř jednoho z těchto pokojů podívat. Izolační buňky v Caricole jsou malé, s malými okny a černými stěnami, bez jakéhokoli sedadla nebo jiného předmětu. Někdy používány jako kuřárny.

Izolační cely byly za rok 2014 použity 15-krát, často po vážných incident,ech a někdy i jen velmi krátkou dobu dvou až tří hodin (čas potřebný pro vězně, aby se uklidnila). Léky jsou používány pouze tehdy, pokud je má pacient předepsané, a je veden registr.

Hovory se zadržovanými

Při zastávce v jedné z chodeb jsme mluvili se třemi dámami, které se se s námi chtěly podělit o svou situaci. Z logistického hlediska toho nebylo třeba moc říci, vlastně se ale zdálo, že většina jejich problémů ve vztahu k odnětí svobody souvisí s vystavením ponižujícím situacím (například nasazování pout při přechodu do a ze soudu).

Rádi bychom zde připomenouli situaci mladé somálské ženy, která byla spoutána v přepravné dodávce a zapomenuta policií. Seděla tam ve vedru po dobu dvou hodin, bez přístupu k vodě nebo jakékoliv možnosti volat o pomoc. Nakonec si na ní někdo vzpomněl a vzal ji zpět do centra.

Další uvedli, že se zdá, že potraviny jsou připravovány pouze s ohledem na jeden typ osob, někteří proto odmítají jíst po dobu několika dnů.

Během návštěvy k nám postupne přistoupili další zadržení. Starší pán nám ukáza svou protetickou nohu a řekl, že nechápe, proč tady je. Další pán řekl, že byl zatčen během 20 minut od obdržení zamítavého rozhodnutí o jeho žádosti o azyl. Další řekl, že chce změnit svého advokáta.

Také jsme nastolil otázku policejních zásahů uvnitř centra. Bylo nám řečeno, že to se nestává. Když nás ředitel vedl ze zadní části budovy centra, viděli jsme jak asi 15 policistů opouští centrum.

Někteří členové médií nás přivítali na odchodu u dveří, ale nikdo z mainstreamového tisku, nebo novinářů z veřejné služby. Naplánované prohlášení LDH nebylo povoleno (z důvodu časové tísně, jak nám bylo řečeno).

Bude zajímavé sledovat, jak na to navážou členové parlamentu, kteří byli přítomni během návštěvy.