Tech & Rights

Italské nevládní organizace spojily sily, zastavily nucené návraty migrantů

Dvě italské nevládní organizace, Amnesty Itálie a ASGI, hledají spravedlnost pro migranty, kteří byli nuceni italskou vládou k návratu do Libye, kde byli vězněni a zneužíváni.

by Justine Cary
(Image: Antonio Parrinello, Reuters)
Amnesty International Itálie a ASGI spojily své síly při hledání spravedlnosti pro případ nucené deportace přistěhovalců a žádají o odškodnění zahrnující humanitární víza pro dotčené.

Případ, který odsoudily nevládní organizace, se týká 89 migrujících osob, včetně 75 Eritrejců, kteří byli deportováni z Itálie zpět do Libye z Itálie v roce 2009.

V letech 2009 a 2010, Itálie provozovala praxi zadržování, zatýkání a okamžitého předávání migrantů pokoušejících se dosáhnout italského pobřeží, libyjským orgánům - kteří tudíž nebyli schopni předložit žádost o ochranu.

Když byli deportováni zpět do Libye, tito žadatelé o azyl byli uvrženi do vězení a byli oběťmi měsíců zneužívání. Některým z nich se nakonec podařilo uprchnout a dostat se do Evropy; jiní však neměli takové štěstí.

Itálie byla za to odsouzena Evropským soudem pro lidská práva, ale přesto nic neudělala pro žadatele o azyl, kterým je stále ublížováno. Z tohoto důvodu, Amnesty International a ASGI podaly stížnost k občanskoprávnímu soudu v Římě s nadějí na získání 14 humanitárních víz pro migrující oběti nucených návratů.

In 2009, 89 migrants, including 75 Eritreans, were deported by Italy back to Libya, where they were thrown in prison and abused. (Image: Tony Gentile - Reuters)V roce 2009, bylo 89 migrantů, včetně 75 Eritrejců, deportováno z Itálie zpět do Libye, kde byli uvrženi do vězení a zneužíváni. (Obrázek: Tony Gentile - Reuters)

Vytvoření precedentu

Kromě získání víz, je cílem tohoto případu prezentovat hroznou praxi nucených návratů a vytvořit precedens pro soudní udělení humanitárních víz, které by zajistily možnost legálního a bezpečného přístupu žadatelů o azyl do Itálie.

Současně obě nevládní organizace spojily své síly, aby zdůraznily své ze spoléhání se na koncept "bezpečné třetí země", a to zejména v případě Turecka (s nímž Evropská unie nedávno podepsala dohodu v podstatě umožňující masové deportace).

Žadatelé o azyl nesmí být odstrkování a nesmí jim být odepřeno jejich právo domáhat se ochrany, ale spíše by jim měla být zajištěna legální cesta do bezpečí.